Irene van der Wende - znásilněná obžalovává potrat

„Stojí před vámi žena, která obžalovává potrat“, začala Irene van der Wende svou promluvu před plným auditoriem v aule Varšavské lékařské univerzity. Přestože zastáncům života nezpůsobila její výzva šok, protože žen jako ona je na tisíce, pro veřejné mínění bylo toto svědectví nepochybně překvapivé. Irene totiž prožila znásilnění a po něm přišla do jiného stavu. Právě potrat, na který tu žalovala, byl po znásilnění.
Příběhy podobné jejímu jsou zpravidla důvodem v rukou zastánců potratu, kteří se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že právě kvůli takovým případům je zapotřebí zachovat právo na potrat a že nikdo nemůže donutit ženu, aby porodila dítě násilníka, protože by to byla do nebe volající krutost. „Navzdory tomu, co se tvrdí, to nebylo pouze dítě násilníka, ale bylo to také moje dítě,“ polemizovala znásilněná žena s podobnými názory nepřímo, avšak s mimořádnou silou. „Potrat mi v ničem nepomohl. Bylo to jen další a mnohem hlubší znásilnění mé osoby,“ přiznala. Na závěr ještě dodala docela tichým hlasem, že sama vděčí za svůj život pouze okolnosti , že její maminka nešla na potrat po znásilnění, jakkoli o tom uvažovala. „Jsem také dítětem počatým ve stejné situaci,“ prohlásila. „Zastánci názoru, že dítě, které je plodem znásilnění, nemá právo na život, mi jedním dechem říkají, že jsem neměla právo přijít na svět a že jsem tu vůbec neměla být,“ uzavřela se stěží skrývanými emocemi.
 

Se svolením převzato z informačního oběžníku HPŽ ČR 4/2013 - https://prolife.cz/?a=15&id=3